pecetmm

O nás

Prague Fear House

Jsme první dům hrůzy ve střední Evropě. Máte rádi horory a adrenalin? Tak právě pro vás jsme tady. Zažijete u nás napětí a ze strašidelné prohlídky našich suterénních prostor o ploše více než 800 m2 si odnesete nezapomenutelný zážitek. Přijďte sami, s přáteli nebo kolegy. Součástí Fear House je také strašidelný bar, kde si můžete v klidu vychutnat kávu nebo drink.

ŘEZNÍK Z 15. STOLETÍ

Náš původní plán byl jednoduchý: otevřít v centru Prahy klasický bar v tom nejlepším slova smyslu. Dobré pití a klid na panáka, kterého čas od času potřebuje ve shonu města každý. Prostory ve Vodičkově ulici jsme našli krásné. Jenže jsme brzy zjistili, že to bude poněkud složitější. V přiléhajících sklepeních jsme našli několik výklenků připomínajících kobky a v nich zdevastované zdi plné zvláštních skvrn a stínů, které se nám přes veškerou snahu nepodařilo přemalovat. Došlo i na otlučení staré omítky, ale stíny se objevily během několika dnů znovu. Navíc se ukázalo, že do sklepa nelze zavést funkční rozvod elektřiny. Řemeslníky tak nakonec vystřídala skupina zabývající se ezoterikou, okultismem a duchařinou.

Pátrání začalo hluboko v historii této části Prahy. Mimochodem, ulice se jmenuje po řezníku Vodičkovi, který měl řeznictví právě v místech, kde se nacházíme. Bylo to v patnáctém století a jeho zvířecí katovna stála přesně v půli cesty mezi koňským a dobytčím trhem na obou koncích ulice. Krev tady prý dlouhá léta tekla proudem.

Když si Rudolf II. Habsburský zvolil v roce 1583 Prahu jako sídelní město svého majestátu, začal císařský dvůr od Vodičkova řeznictví odebírat pro alchymistické dílny krev novorozených telat i hříbat a koňské mlezivo. Právě porážení čerstvých hříbátek a odebírání prvotního mateřského mléka klisnám prý v té době podnítilo zlé duchy. Dobové kroniky také zaznamenávají už kolem roku 1497 několik lakonických poznámek o tom, že prostory sahající daleko za protipožární strážnici (dnešní věž Novoměstské radnice) byly nápadně prosté koček a psů.

Připisováno to bylo nevysvětlitelným silám, které zvířectvo jinak se hojně pohybující kolem jatek hrůzou zaháněly spolehlivěji než pohůnci holemi. Od konce 15. století je také popsáno několik případů jakési dříve neznámé posedlosti malých dětí. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že řeznictví se jako cech z Vodičkovy ulice postupně vytratilo a z poloviny 16. století už je známa ulice Velká Řeznická (dnešní Školská) v uctivé vzdálenosti od Vodičkovy. Už dávná historie tedy byla zneklidňující.

Náš okultní tým však při svých bádáních zjistil celou řadu zajímavých údajů, které ukazovaly, že k podivným a energeticky určujícím událostem, jež místo aktuálně ovlivňují, muselo dojít v relativně nedávné době, zhruba v polovině dvacátého století. Speciální termokamera na třech místech v podzemí opakovaně zachytila nenadálé a výrazné propady teploty. Měření pomocí gaussametru sestrojeného na zjišťování míry takzvaného elektrotechnického znečištění prostoru lidskou činností zaznamenalo prakticky z centimetru na centimetr kolísání elektromagnetické aktivity až k nulovým hodnotám. Záběry infračervených kamer pak na několika místech odhalily zvláštní světélkující tečky. Jeden ze skupiny badatelů si vzpomněl, že totožné „příznaky“ viděl v reportáži investigativního novináře Stanislava Motla z jihlavského podzemí, které za války intenzivně zkoumala tajná okultní skupina příslušníků SS. Ze všech těchto poznatků se začal skládat neuvěřitelný příběh.

ČERNÍ RYTÍŘI SS

Ve třicátých letech, tedy v době nástupu Adolfa Hitlera k moci, došlo na naší adrese ke změně obyvatel. Prostory včetně sklepení koupil doktor medicíny Karl Hermann s manželkou Judith a dcerou Helgou. Vše napovídá tomu, že svoji ordinaci v Drážďanech opustil kvůli norimberským zákonům, jeho manželka byla totiž Židovka. Brzy se sice ukázalo, že pro jejich rodinu nebude bezpečná ani Praha, na další přesun už však doktor Hermann neměl čas. Krátce po dobytí Francie wehrmachtem vybudoval ve sklepení obyvatelné kobky, v nichž ženu s dcerou ukryl. Oficiálně se jich zřekl a prohlásil, že je vyhnal. Zároveň vstoupil do SS. V jeho rodokmenu objevili strážci árijské rasy Schreibera Hermanna – významného okultistu z dob rozkvětu německé klasické filozofie počátku 19. století. Sám doktor Hermann byl navíc specialistou na dědičnost některých chorob. Bylo tedy rozhodnuto: Hermann se stal členem Černých rytířů SS, kteří hledali stopy podzemní říše vyspělé civilizace ovládající mystickou sílu vril schopnou získat moc nad celým světem.

Schizofrenní postavení doktora Hermanna brzy přineslo své ovoce. Na jedné straně měl přístup mezi špičky SS včetně Heinricha Himmlera, se kterým se setkal mimo jiné na vrcholu Velkého Blaníku, jenž nacisty zajímal kvůli prokazatelnému obydlení dávnými Kelty. Na straně druhé ukrýval dvě Židovky, což byl v té době hrdelní zločin. Karl Hermann se upsal ďáblu. Podle kusých dochovaných záznamů se můžeme domnívat, že měl prsty i v programu „eutanasie“ psychicky narušených dětí nazvaném T4, který se experimentálně realizoval v severních Čechách. Zdá se být téměř jisté, že některé z dětí skončily v jeho improvizované „ordinaci“ ve sklepních prostorech ve Vodičkově ulici. Spolu s rituálními pokusy o získání síly ducha podzemní říše Agarthy začal experimentovat s chirurgickými postupy, které by jeho ženu a dceru zbavily židovských rasových znaků. Velmi brzy se však tyto seance měly zvrhnout v čistě sadistické divadlo, jehož oběťmi byly nejdříve mentálně postižené děti. Krvavé rituály a mučení ovšem neměly přestat ani s koncem války, kdy v podzemních kójích skončilo několik dětí převážně z východní části Německa „osvobozeného“ Rudou armádou. Skupiny či jednotlivé opuštěné děti bez rodičů a dospělých příbuzných se toulaly po Evropě ještě dlouhé měsíce po skončení války.

Krvavé lázně a nepředstavitelné sadistické trýznění zajatých dětí podle všeho skončily až na konci roku 1945, kdy se skupině čtyř přeživších dětí (holčiček) ve věku 8 až 13 let podařilo překvapit doktora Hermanna s pomocným personálem čítajícím i ženu s dcerou a dvěma bývalými dozorci z koncentračního tábora Flossenbürg, omámit je rajským plynem a rozřezat jejich těla po vzoru svých trýznitelů.

Celý tento příběh je ovšem sestaven z nepřímých důkazů a svědectví dávno mrtvých lidí, která se dochovala často ve velmi kusých či zmatených výpovědích. Kompletní spis doktora Hermanna jako příslušníka Černých rytířů SS byl s největší pravděpodobností nacisty ukryt ve svazcích, které se dodnes marně hledají jako tzv. štěchovický poklad. O Hermannově řádění navíc byly informovány i špičky SS včetně několika vysokých pracovníků pražského gestapa i informátorů z řad Čechů, kteří se po válce dostali na významná místa ve státní správě a mnozí z nich také do vysokých struktur nastupujícího komunistického aparátu. Získat věrohodné informace o celém šíleném případu je tedy prakticky nemožné.

Zbývají zdánlivě němí svědkové: zdi, podlaha a stropy podzemních prostor ve Vodičkově ulici. Tito svědkové ovšem nejsou tak úplně bez schopnosti vyprávět. Naměřené abnormální hodnoty nebo záchvaty paniky a úzkosti labilních či jinak mimořádně vnímavých jedinců bychom mohli popisovat hodiny. Přijďte si genius loci místa, kde se psala temná historie krví nevinných obětí, vyzkoušet na vlastní kůži. A také na vlastní nebezpečí…